Celý proces reformy systému financování regionálního školství není dle našeho názoru dostatečně připraven, čas na odbornou diskusi je velmi krátký. Požadujeme prodloužit čas na přípravu reformy i z důvodů nutných legislativních změn a realizaci odložit nejdříve na rok 2014.

Systém financování řeší nedostatek finančních prostředků na vzdělávání (bez ohledu na kvalitu, skladbu oborů a požadavky zaměstnavatelů a proti deklarovanému důrazu na podporu technického vzdělávání) v ČR a přesouvá odpovědnost na zřizovatele. S ohledem na různou úroveň optimalizace sítě škol v jednotlivých krajích je předložený návrh financování očividným nástrojem tlaku na zřizovatele, jak uspořit finanční prostředky ze státního rozpočtu, a to ráznou optimalizací, mnohdy na úkor kvality odborného vzdělávání a pestrosti oborové nabídky.

Navržený parametr – týdenní počet vyučovacích hodin 47 resp. 49 zcela likviduje odbornost na středních odborných školách. Současný stav, který vychází z platných RVP u oborů M, je 52 resp. 53 hodiny/týden. Vzhledem k tlaku na úroveň znalostí ve všeobecně vzdělávacích předmětech, a to díky zavedení společné části maturitní zkoušky a s ohledem na nutné dělení třídy ve výuce řady odborných předmětů (předpisy BOZP atd.), jsou uvedená čísla hraniční. Snížit počet týdenních vyučovacích hodin by bylo možné pouze na úkor dělených hodin v odborné přípravě – ve svém důsledku by tato úprava vedla ke snížení hodinové dotace pro praktickou výuku na odborných školách. Z těchto důvodů doporučujeme upravit uvedený parametr u odborných škol na hodnotu minimálně 53 vyučovací hodiny týdně.

Navržený optimální počet žáků na třídu – 26 jde opět proti odborným školám. Ty především na oborech L, H a M musí dělit třídy v odborných předmětech na Praxi, Odborný výcvik a předměty, ve kterých se provádí elektrotechnická měření (při dodržování BOZP) na skupiny po 10 žácích. Pokud bude tedy třída naplněna na počet 26  bude nutno hodiny Praxe, Odborného výcviku a předmětů, ve kterých probíhají elektrotechnická měření dělit na tři skupiny. Tlak navrženého způsobu financování povede k omezení dělení tříd na skupiny a tím ke snížení kvality odborných kompetencí. Průměrná naplněnost tříd technických oborů je v mnoha případech nižší než 26. Povinnost zřizovatele dofinancovat třídy s nízkou naplněností na hodnotu fixního minima povede ke snahám o rušení těchto oborů bez ohledu na potřebu absolventů s technickým vzděláním na trhu práce. Proto se domníváme, že by optimální počet žáků měl být snížen na hodnotu 24, minimální průměrný počet žáků na 18. Hodnotu fixního minima nedoporučujeme počítat z minimálního rozsahu vzdělávání dle RVP (tj. 32 h), ale stanovit je na 40 hodin (32 hodin dle RVP, dále bude nutno dělit cizí jazyk – 3 hodiny a též hodiny ICT, neboť učebny jsou většinou vybaveny pro 15 – 16 žáků a při počtu 18 žáků bude nutno hodiny ICT též dělit).

Záměr neobsahuje návrh řešení druhé složky navrhovaného systému financování – tj. normativně nákladového financování škol (platy nepedagogických pracovníků, provoz školských zařízení, přímé ONIV), které má být v kompetenci krajů. Požadujeme doplnění materiálu i o tuto část. Zejména není opakovaně řešena problematika podpory nepedagogických pracovníků, kteří zajišťují odbornou výuku (správci PC sítě, technici, laboranti apod.).

Materiál dostatečně neřeší problematiku víceoborových tříd, které jsou dnes díky demografickému poklesu již obvyklé i u oborů kategorie M a jejichž absolventi jsou požadováni zaměstnavateli. U víceoborových tříd doporučujeme zachovat systém financování na žáka podle optimálního oborového normativu daného oboru.
Nastartování tohoto systému vyžaduje další legislativní změny spojené s přijímacím řízením a návrat k systému jedné přihlášky v prvním kole přijímacího řízení. Za současné nepřehledné situace může ředitel školy jen velmi obtížně ovlivnit naplněnost třídy.

Z těchto důvodů požadujeme odložení reformy. Považujeme za nutné, aby byl tento záměr po zapracování připomínek znovu představen odborné veřejnosti s možností další diskuse. V případě, že tato diskuse nebude pokračovat, odmítáme materiál jako celek.